Jen osobní poznámka úvodem...

Časopis Český dialog o kterém tu bude řeč, má Australian connection – jak my, „Čechoaustralani“, říkáme.
V roce 1990 se vydavatel a redaktor Hlasů Petr Rada rozhodl vrátit do republiky. Doufal, že bude moci vydávat Hlasy pro Austrálii z Prahy, i když si byl vědom, že to bude z praktického hlediska obtížné. Po vydání několika čísel, zřejmě došel k závěru, že je třeba dát časopisu širší záběr a vytvořit jakýsi „most“ mezi Čechy žijícími mimo republiku kdekoliv a nejen se zaměřením na Austrálii. Spojil se s Evu Střížovskou (nebo ona se spojila s ním) a vznikl Český dialog, který krátce na to Petr Rada opustil.
Od té doby Eva Střížovská navštívila – nemýlím-li se, tak dvakrát – Austrálii a přijímala naše návštěvy v Praze. Řízení časopisu nikdy nebylo snadné a vyžadovalo značnou obětavost, ale překážky v jeho vydávání se postupem času spíše množily, než aby jich ubývalo. A teď se dozvídám, že se přidávají i zdravotní potíže.
Z mnoha stran slyším zprávy – a doufám, že jsou to jen hlasy pesimistické – o tom, jak je na publicisty vykonáván tlak psát v mediích o České republice spíše „positivně“ a méně kriticky. Ostatně podobná přání jsou pronášena i mimo území republiky. Možná, že trochu naivně doufám, že to není „trend“, že jsou to jen ojedinělé případy.
Snad je jen „podobnost čistě náhodná“, že útok komunistických Haló novin na Český dialog z pera soudruha Kojzara, poslance za komunistickou stranu, je – kupodivu – ve stejném duchu. Ostatně, posuďte sami.
A nakonec osobní vzkaz – budeš-li Evo donucena, ať již z jakýchkoliv důvodů, vydávání Dialogu zastavit, bude to pochopitelné. A nejen pro atmosféru, která se v Čechách v posledních letech vytváří a o které jsme si koncem loňského roku popovídali v Praze osobně.
Chci Ti jen říci, a vím, že nejsem sám, že jsi udělala obdivuhodnou a velice záslužnou práci. Děkuji Ti za ní a držím Ti palce.
Aleš Nebeský