Dopis redakci krajane.net
Vážená pani redaktorko,
Doufám, že mi bude dovoleno připojit několik faktografických poznámek k Vašim rozhovorům s pani Barbarou Semenov z 31.5. a 8.8. tr.
Některé Vám poskytnuté údaje o životě české komunity se v rozhovorech vzájemně liší, chci ale jen upozornit na to podstatné.
V rozhovorech je uvedeno, že Sokol byl v Melbourne založen v šedesátých letech.
Sokol v Melbourne byl založen 11.11.1950. Po pěti letech přestal být aktivní a činnost sokolské organizace byla oživena až 24.9.1975. (Podrobnější informace byly uveřejněny v Kvartu březen až říjen 2005 a je také možné se s nimi seznámit na webové stránce http://www.sokolmelbourne.com.au/ ).
Dále je pak také uvedeno, že sokolovna byla vybudována v 60tých letech.
Sokolovna, která je dnes nazývána „Národní dům“, byla zakoupena v červnu 1978 poté, když se skupina členů Sokola zaručila za bankovní půjčku. V roce 1987 byl dluh splacen pořádáním společenských zábav a nepřetržitými sbírkami mezi členy Sokola a dalšími krajany.
V roce 1989 se starostou sokolské organizace stal Pavel Pospíchal. S ním převzala vedení Sokola nová generace, která pod vlivem generačních rozdílů a snad i listopadových událostí v republice, cítila potřebu změnit tělovýchovný a i ideový charakter sokolské organizace.
Přebudováním tělocvičny v roce 1993 na společenské místnosti se budova stala společenským a krajanským střediskem. Sama sokolská organizace byla v roce 1994 přetvořena ve společenskou organizaci pod vlivem změny australských zákonů. Organizační struktura a jméno „Sokol“ bylo ale zachováno.
Neuškodí poznamenat, že v Melbourne žije přes 2500 (údaj z roku 2001) lidí českého původu. Na společenském životě soustředěném kolem Národního domu se podílí v různých aktivitách jen něco kolem 300-400 lidí. Snad by bylo vhodné i dodat, že od svého příchodu do exilu a i po vybudování Národního domu, jsem se krajanského života účastnil minimálně a nikdy jsem nebyl a nejsem členem sokolské organizace.
Bohužel poněkud nepřesná je i informace, že „... od doby, kdy Sokol získal nové vedení, což je asi tři roky…” a následný popis situace kolem Národního domu.
V září 2004 několik členů výboru vyslovilo dlouholetému starostovi P.Pospíchalovi nedůvěru pro administrativní a finanční nedostatky. Nad oprávněností či neoprávněností vznesených obvinění vznikl spor, který rozdělil komunitu kolem Národního domu na dva tábory a který vyvrcholil v červenci 2006 podáním žaloby k Nejvyššímu soudu ve Victorii.
Ještě před tím v roce 2005 byl Pavel Pospíchal zvolen místostarostou , po několika měsících ale rezignoval a ještě před tím, začátkem roku 2006 se vrátil do České republiky.
Před druhým stáním u Nejvyššího soudu byla v září 2006 žaloba stažena. Došlo k jistému sblížení obou skupin, ale ani zdaleka se nedá říci, že spor je vyřešen. Pokračuje dále nad otázkou vedení a správy Národního domu. Nedá se, bohužel, optimisticky předpokládat, že letošní volby (mají se konat 16.9.) spor vyřeší.
V uvedených rozhovorech je ale i celá řada nepřesných polemických údajů.. Nejde mi a nemám zájem o polemiku, či osobní kritiku. Kritizovat dobrovolné pracovníky, kteří obětují svůj čas bez honoráře, považuji za bezpředmětné. Věřím, že každý dobrovolný pracovník pracuje jak jen nejlépe umí. Jde mi jen o opravu historických údajů, které Vám, redaktorce rozhlasu, byly předány.
Dále si tedy již jen letmo všimnu údaje (rozhovor z 8.8.), že: „Časopis Kvart založil před 18 lety Pavel Pospíchal“ a že v Kvartu „novinářský prvek vůbec nebyl“ a jen „přejímal z internetu zajímavé příspěvky“.
„Kvart-Sokolský list“ nezaložil tehdejší starosta Sokola P.Pospíchal. „Sokolský list“ založil v roce 1983 pro informační potřeby sokolské organizace tehdejší pokladník M Haramul. V roce 1989, kdy P.Pospíchal, jako reprezentant „nové“ generace, se snažil (ve snaze přetvořit sokolskou organizaci v organizaci společenskou) změnit i smysl a zaměření „Sokolského listu“. Podařilo se mu získat bývalého disidenta Jiřího Špiegla, který v osmdesátých letech emigroval do Austrálie. J.Špiegl „Sokolské listy“ přejmenoval na „Kvart - Sokolský list“ – jak je dodnes uvedeno v záhlaví – a stal se jeho prvním „sestavovatelem“ (on sám v tiráži uvádí, že čísla „sestavil“).
První ročník „Kvartu-Sokolského listu“ byl skutečnou „koláží“ – s ohledem na revoluční dobu v republice – především zpráv o dění doma. I tak bylo uveřejněno několik původních článků a úvah. Starosta P.Pospíchal převzal po necelých dvou letech redakci do svých rukou, když J.Spiegl rezignoval a nepodařilo se najít dalšího zájemce o redigování „Kvartu-Sokolského listu“.
Jen velice stručně – i letmé listování ročníky „Kvartu-Sokolského listu“ odhalí samozřejmě kolísavou úroveň, běžný jev u každého neprofesionálního časopisu. Příspěvky nejsou honorovány a „Kvart-Sokolský list“ je rozesílán zdarma každému, kdo projeví zájem. Současně ale odhalí, že mimo pravidelného zpravodajství z republiky a občasné přebírání informativních článků z českého tisku, absolutní většina příspěvků byla psána různými autory exkluzivně pro Kvart.
Mezi prvními, na př. dr. Miloš Ondrášek, vedle článků s hudebními, knižními a uměleckými informacemi, přispíval i původními politickými komentáři a psal pravidelné glosy o životě doma i v Austrálii. „Novinářský prvek“ a kvalita jeho příspěvků je nepochybná a – jen tak mimochodem – do „Kvartu- Sokolského listu“ přispívá dodnes. Totéž platí i o dlouholetém, byť občasném, dopisovateli Ivanu Kolaříkovi OAM, který své pravidelné příspěvky uveřejňuje od září 2004.
Všechna tato fakta jsou snadno zjistitelná nejen běžným prolistováním výtisků „Kvartu-Sokolského listu“ (jen na př. v namátkou vybraném ročníku 2001 bylo ve dvanácti číslech uvedeno jen šest článků převzatých z českého tisku – včetně rozhovoru s Karlem Gottem), ale je možné nalézt některé údaje i na webové stránce http://www.sokolmelbourne.co.au/ v rubrice Komentáře čtenářů ze dne 4.7.06.
Děkuji předem za uveřejnění mé vysvětlující poznámky.
Aleš Nebeský
anebesky@bigpond.net.au
http://alenene.blogspot.com/
(Moje faktografické pripomínky se dotýkaly jen základních nepřesností, bez reakce jsem např. přešel vyjádření o "...Národním domě, který si Češi postavili...", na místo skutečnosti, že se o jeho existenci zasloužili Češi i Slováci.
Podobných pochybných vyjádření je v nich celá řada.
Ve své korespondenci (viz níže) pani Barbara Semenov píše: "Můj rozhovor je pravdivý a dvě nepřesné informace snad nikomu neublížily. V podstatě nebyly ani v tomto kontextu důležité."
Nehledě na to, že přesnost informací a pravda je důležitá v jakémkoliv kontextu, "nepřesnost informace" o neúčasti Slováků jistě ublížila celé řadě obětavých lidí. Odpovědnost novináře je skutečně nedělitelná.)
Doufám, že mi bude dovoleno připojit několik faktografických poznámek k Vašim rozhovorům s pani Barbarou Semenov z 31.5. a 8.8. tr.
Některé Vám poskytnuté údaje o životě české komunity se v rozhovorech vzájemně liší, chci ale jen upozornit na to podstatné.
V rozhovorech je uvedeno, že Sokol byl v Melbourne založen v šedesátých letech.
Sokol v Melbourne byl založen 11.11.1950. Po pěti letech přestal být aktivní a činnost sokolské organizace byla oživena až 24.9.1975. (Podrobnější informace byly uveřejněny v Kvartu březen až říjen 2005 a je také možné se s nimi seznámit na webové stránce http://www.sokolmelbourne.com.au/ ).
Dále je pak také uvedeno, že sokolovna byla vybudována v 60tých letech.
Sokolovna, která je dnes nazývána „Národní dům“, byla zakoupena v červnu 1978 poté, když se skupina členů Sokola zaručila za bankovní půjčku. V roce 1987 byl dluh splacen pořádáním společenských zábav a nepřetržitými sbírkami mezi členy Sokola a dalšími krajany.
V roce 1989 se starostou sokolské organizace stal Pavel Pospíchal. S ním převzala vedení Sokola nová generace, která pod vlivem generačních rozdílů a snad i listopadových událostí v republice, cítila potřebu změnit tělovýchovný a i ideový charakter sokolské organizace.
Přebudováním tělocvičny v roce 1993 na společenské místnosti se budova stala společenským a krajanským střediskem. Sama sokolská organizace byla v roce 1994 přetvořena ve společenskou organizaci pod vlivem změny australských zákonů. Organizační struktura a jméno „Sokol“ bylo ale zachováno.
Neuškodí poznamenat, že v Melbourne žije přes 2500 (údaj z roku 2001) lidí českého původu. Na společenském životě soustředěném kolem Národního domu se podílí v různých aktivitách jen něco kolem 300-400 lidí. Snad by bylo vhodné i dodat, že od svého příchodu do exilu a i po vybudování Národního domu, jsem se krajanského života účastnil minimálně a nikdy jsem nebyl a nejsem členem sokolské organizace.
Bohužel poněkud nepřesná je i informace, že „... od doby, kdy Sokol získal nové vedení, což je asi tři roky…” a následný popis situace kolem Národního domu.
V září 2004 několik členů výboru vyslovilo dlouholetému starostovi P.Pospíchalovi nedůvěru pro administrativní a finanční nedostatky. Nad oprávněností či neoprávněností vznesených obvinění vznikl spor, který rozdělil komunitu kolem Národního domu na dva tábory a který vyvrcholil v červenci 2006 podáním žaloby k Nejvyššímu soudu ve Victorii.
Ještě před tím v roce 2005 byl Pavel Pospíchal zvolen místostarostou , po několika měsících ale rezignoval a ještě před tím, začátkem roku 2006 se vrátil do České republiky.
Před druhým stáním u Nejvyššího soudu byla v září 2006 žaloba stažena. Došlo k jistému sblížení obou skupin, ale ani zdaleka se nedá říci, že spor je vyřešen. Pokračuje dále nad otázkou vedení a správy Národního domu. Nedá se, bohužel, optimisticky předpokládat, že letošní volby (mají se konat 16.9.) spor vyřeší.
V uvedených rozhovorech je ale i celá řada nepřesných polemických údajů.. Nejde mi a nemám zájem o polemiku, či osobní kritiku. Kritizovat dobrovolné pracovníky, kteří obětují svůj čas bez honoráře, považuji za bezpředmětné. Věřím, že každý dobrovolný pracovník pracuje jak jen nejlépe umí. Jde mi jen o opravu historických údajů, které Vám, redaktorce rozhlasu, byly předány.
Dále si tedy již jen letmo všimnu údaje (rozhovor z 8.8.), že: „Časopis Kvart založil před 18 lety Pavel Pospíchal“ a že v Kvartu „novinářský prvek vůbec nebyl“ a jen „přejímal z internetu zajímavé příspěvky“.
„Kvart-Sokolský list“ nezaložil tehdejší starosta Sokola P.Pospíchal. „Sokolský list“ založil v roce 1983 pro informační potřeby sokolské organizace tehdejší pokladník M Haramul. V roce 1989, kdy P.Pospíchal, jako reprezentant „nové“ generace, se snažil (ve snaze přetvořit sokolskou organizaci v organizaci společenskou) změnit i smysl a zaměření „Sokolského listu“. Podařilo se mu získat bývalého disidenta Jiřího Špiegla, který v osmdesátých letech emigroval do Austrálie. J.Špiegl „Sokolské listy“ přejmenoval na „Kvart - Sokolský list“ – jak je dodnes uvedeno v záhlaví – a stal se jeho prvním „sestavovatelem“ (on sám v tiráži uvádí, že čísla „sestavil“).
První ročník „Kvartu-Sokolského listu“ byl skutečnou „koláží“ – s ohledem na revoluční dobu v republice – především zpráv o dění doma. I tak bylo uveřejněno několik původních článků a úvah. Starosta P.Pospíchal převzal po necelých dvou letech redakci do svých rukou, když J.Spiegl rezignoval a nepodařilo se najít dalšího zájemce o redigování „Kvartu-Sokolského listu“.
Jen velice stručně – i letmé listování ročníky „Kvartu-Sokolského listu“ odhalí samozřejmě kolísavou úroveň, běžný jev u každého neprofesionálního časopisu. Příspěvky nejsou honorovány a „Kvart-Sokolský list“ je rozesílán zdarma každému, kdo projeví zájem. Současně ale odhalí, že mimo pravidelného zpravodajství z republiky a občasné přebírání informativních článků z českého tisku, absolutní většina příspěvků byla psána různými autory exkluzivně pro Kvart.
Mezi prvními, na př. dr. Miloš Ondrášek, vedle článků s hudebními, knižními a uměleckými informacemi, přispíval i původními politickými komentáři a psal pravidelné glosy o životě doma i v Austrálii. „Novinářský prvek“ a kvalita jeho příspěvků je nepochybná a – jen tak mimochodem – do „Kvartu- Sokolského listu“ přispívá dodnes. Totéž platí i o dlouholetém, byť občasném, dopisovateli Ivanu Kolaříkovi OAM, který své pravidelné příspěvky uveřejňuje od září 2004.
Všechna tato fakta jsou snadno zjistitelná nejen běžným prolistováním výtisků „Kvartu-Sokolského listu“ (jen na př. v namátkou vybraném ročníku 2001 bylo ve dvanácti číslech uvedeno jen šest článků převzatých z českého tisku – včetně rozhovoru s Karlem Gottem), ale je možné nalézt některé údaje i na webové stránce http://www.sokolmelbourne.co.au/ v rubrice Komentáře čtenářů ze dne 4.7.06.
Děkuji předem za uveřejnění mé vysvětlující poznámky.
Aleš Nebeský
anebesky@bigpond.net.au
http://alenene.blogspot.com/
(Moje faktografické pripomínky se dotýkaly jen základních nepřesností, bez reakce jsem např. přešel vyjádření o "...Národním domě, který si Češi postavili...", na místo skutečnosti, že se o jeho existenci zasloužili Češi i Slováci.
Podobných pochybných vyjádření je v nich celá řada.
Ve své korespondenci (viz níže) pani Barbara Semenov píše: "Můj rozhovor je pravdivý a dvě nepřesné informace snad nikomu neublížily. V podstatě nebyly ani v tomto kontextu důležité."
Nehledě na to, že přesnost informací a pravda je důležitá v jakémkoliv kontextu, "nepřesnost informace" o neúčasti Slováků jistě ublížila celé řadě obětavých lidí. Odpovědnost novináře je skutečně nedělitelná.)
posted by alene at 9/29/2007 03:13:00 pm
0 Comments:
Post a Comment
<< Home