Email Pavla Pospíchala k rozhovoru se starostkou Sokola
Ahoj Aleši,
nikdy ti neodpustím, že jsi mě donutil zase číst o Češích v Melbourne. Chci se k tomu ještě naposledy vyjádřit.
Po dlouhé době jsem opět četl krajanské zprávy. Již značnou dobu jsem neotevřel webovou stránku Sokola nebo Sokol podporující skupiny. Ale nechal jsem se nalákat na Tvojí alenene. Je to zajímavá publikace, ale v budoucnosti se jí také vyhnu. Odešel jsem z Melbourne a nemám zájem o další dění v Sokole, Národním domě a mezi spornými stranami.
Po přečtení rozhovoru s novou starostkou Sokola uveřejněným v Novinách ze Sydney a na Tvém „blogu“, považuji za důležité upozornit na jeden bod.
Říká, že se staly chyby na obou stranách. Rozumím tomu tak, že na straně Sokola i na straně Sokol Suport Group.
Jak které chyby se „na obou stranách“ staly?
Jsem si vědom řady chyb, kterých jsem se dopustil jako starosta Sokol Melbourne a určitě jsem udělal i chyby o kterých ani nevím. Všech těchto chyb jsem se dopustil při práci pro českou a slovenskou komunitu v Melbourne. Přes všechny chyby ani můj největší kritik nemůže popřít, že jsme spolu se všemi spolupracovníky dosáhli úspěchů a to úspěchů nemalých.
Lidé kritizující mé chyby se zcela jistě také dopustili a dopouští chyb ve své soukromé a výdělečné činnosti. Práci pro českou komunitu šestnáct let ignorovali. Neplacená práce je totiž nezajímala. Pokud byl Sokol ohrožený v základech, neměl na placení výdajů a neměl moc naděje do budoucnosti, sledovali kritici všechno se založenýma rukama. Samozřejmě, kdo nic nedělá, chyby ani dělat nemůže.
Tím chci jenom říct, že dělat chyby je lidské. Jen bych si přál, aby při hodnocení práce pro komunitu Čechů a Slováků v Melbourne se zvážily chyby stejně jako úspěchy rovnoměrně. Ne pro mne, ale kvůli všem těm obětavým lidem, kteří během dlouhých let pro prospěch Sokola a Národního domu obětavě pracovali a pomáhali.
Myslím, mezi mnohými, třeba na Zorku Krčovou, které patnáct let udržovala knihovnu a na penzisty, kteří po tolika letech spokojenosti dnes vidí, že se to celé řítí někam kam oni nechtějí. A takových bylo a je mnoho.
Potom bude jednoduché se rozhodnout na čí straně je, nebo v mém případě byl, zájem o budoucnost Sokola a Národního domu.
Pavel Pospíchal
22. 10. 2006.
nikdy ti neodpustím, že jsi mě donutil zase číst o Češích v Melbourne. Chci se k tomu ještě naposledy vyjádřit.
Po dlouhé době jsem opět četl krajanské zprávy. Již značnou dobu jsem neotevřel webovou stránku Sokola nebo Sokol podporující skupiny. Ale nechal jsem se nalákat na Tvojí alenene. Je to zajímavá publikace, ale v budoucnosti se jí také vyhnu. Odešel jsem z Melbourne a nemám zájem o další dění v Sokole, Národním domě a mezi spornými stranami.
Po přečtení rozhovoru s novou starostkou Sokola uveřejněným v Novinách ze Sydney a na Tvém „blogu“, považuji za důležité upozornit na jeden bod.
Říká, že se staly chyby na obou stranách. Rozumím tomu tak, že na straně Sokola i na straně Sokol Suport Group.
Jak které chyby se „na obou stranách“ staly?
Jsem si vědom řady chyb, kterých jsem se dopustil jako starosta Sokol Melbourne a určitě jsem udělal i chyby o kterých ani nevím. Všech těchto chyb jsem se dopustil při práci pro českou a slovenskou komunitu v Melbourne. Přes všechny chyby ani můj největší kritik nemůže popřít, že jsme spolu se všemi spolupracovníky dosáhli úspěchů a to úspěchů nemalých.
Lidé kritizující mé chyby se zcela jistě také dopustili a dopouští chyb ve své soukromé a výdělečné činnosti. Práci pro českou komunitu šestnáct let ignorovali. Neplacená práce je totiž nezajímala. Pokud byl Sokol ohrožený v základech, neměl na placení výdajů a neměl moc naděje do budoucnosti, sledovali kritici všechno se založenýma rukama. Samozřejmě, kdo nic nedělá, chyby ani dělat nemůže.
Tím chci jenom říct, že dělat chyby je lidské. Jen bych si přál, aby při hodnocení práce pro komunitu Čechů a Slováků v Melbourne se zvážily chyby stejně jako úspěchy rovnoměrně. Ne pro mne, ale kvůli všem těm obětavým lidem, kteří během dlouhých let pro prospěch Sokola a Národního domu obětavě pracovali a pomáhali.
Myslím, mezi mnohými, třeba na Zorku Krčovou, které patnáct let udržovala knihovnu a na penzisty, kteří po tolika letech spokojenosti dnes vidí, že se to celé řítí někam kam oni nechtějí. A takových bylo a je mnoho.
Potom bude jednoduché se rozhodnout na čí straně je, nebo v mém případě byl, zájem o budoucnost Sokola a Národního domu.
Pavel Pospíchal
22. 10. 2006.
posted by alene at 10/23/2006 07:49:00 am
0 comments
